Elfka Leithian
24. 2. 2008
Půvabná elfka ve zlatem zdobeném brnění seděla u vodopádu za svou rodnou vesnicí ve stínu vrby, svém oblíbeném místě, a přemýšlela. Myšlenky se jí toulaly neuspořádaně, stejně jako vždy tady u vody, pátrala ve svých vzpomínkách. Pohladila nepřítomně meč, jenž jí ležel po pravé ruce a druhou rukou hodila kousek chleba do vody a sledovala barevné rybky, které se míhaly pod hladinou. Přemýšlela o tom, co vlastně už dokázala a co ji ještě čeká. Nikdy nepoznala otce, zemřel už dávno v jedné z mnoha bitev s temnými elfy, ale byl to mocný válečník jenž se těšil veliké úctě. Její matka vyučovala umění magie a nikdy neměla na svého jediného potomka příliš čas, ale i tak se ji snažila vychovávat s láskou jak jen jí to povinnosti umožňovaly. Leithian, jak se naše elfí bojovnice jmenuje, věděla, jakou odpovědnost matka nese a tak jí nikdy nechtěla příliš obtěžovat. Nikdy nebyla stejná jako její vrstevníci, byla spíše samotářská a hlavně byla velmi hrdá a tvrdohlavá, ale snažila se být také dobrosrdečná, čestná a spravedlivá, především však měla svou představu o tom, jak by měl svět vypadat, jak by se ostatní měli chovat k životu okolo sebe. A tak si už jako malá slíbila, že půjde za svým snem: stát se uznávanou a věhlasnou bojovnicí, která bude vštěpovat dobré způsoby ostatním ať už slovem, nebo, nebude-li zbytí, mečem. Sice to byla představa velmi romantická, ale věřila, že toho jednou dosáhne. Díky postavení její rodiny se Leithian dostalo dobrého vzdělání a mnoho let se učila především umění války a magie, ale studovala také historii, znalosti kněží Evy, vědy přírodní a léčitelské a hlavně projevovala veliké nadání v hudbě, především ve zpěvu. To vlastně předurčilo její další rozvoj, vstoupila tedy do školy šermířské a začala se učit ovládat mistrně meč a svůj hlas. Síla jejího těla i ducha rostla den ode dne a když nastal okamžik finální zkoušky, obstála vítězně a se ctí. Od té doby uteklo mnoho vody, několik generací lidí se vystřídalo na světě. Teď tu sedí hrdá bojovnice, sice se má ještě mnoho co učit, ale už teď se dokáže pohybovat po nevlídném a nebezpečném světě sama, bez ochránců. Přesto si připadá jako hloupé stvořeníčko, které se snaží marně změnit svět k lepšímu. Ale trpělivost přináší růže, jak praví přísloví a dá-li Eva, jednou se jí to povede... Leithian ještě jednou pohlédne na masu vody, která se řítí na kameny. "Krásné by bylo stát se chladnou tříští a ztratit se v křišťálové hladině jako zrnko písku v poušti" vysloví šeptem. Uchopí svůj meč a štít, rychlým ladným pohybem se postaví a zamíří zpět do vesnice. Dnes se setkala s několika postavami, které mají podobné smýšlení jako ona. Těší se, až se snimi znovu setká, přeci jen, doteď bojovala sama, a to už ji začínalo velmi unavovat. Jasné slunce se opřelo o její hrudní plát a zároveň vykouzlilo ve vodním oparu drobnou duhu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář